80. výročí kladenských židovských transportů s názvem „Y“ a „Z“

V úterý 22. února 2022 si kladenská veřejnost připomněla 80. výročí židovských transportů z Kladna. Vzpomínkovou akci uspořádalo město Kladno společně s kladenskými spolky, Církví československou husitskou, Městskou knihovnou Kladno, archivářkou dr. Irenou Veverkovou a školami. 

Ve dnech 22. a 26. února 1942 bylo shromážděno v objektu bývalého Učitelského ústavu Marie Egemové 1 623 spoluobčanů židovského původu. V koncentračních a vyhlazovacích táborech jich bylo zavražděno 1 502, osud jedné osoby nebyl zjištěn. Pouze 120 osob přežilo hrůzy války. Pietní akt u pamětní desky na OD Central v 18.00 hod. zahájila historička Gabriela Havlůjová, která přivítala hosty a všechny přítomné. Poté byly položeny květiny. Za kladenské legionáře kytici položila předsedkyně Jednoty Československé obce legionářské v Kladně ses. Eva Armeanová a ses. Miroslava Čížková. Archivářka Irena Veverková přiblížila podmínky, za kterých byli židovští spoluobčané odváženi, maximální počet byl 1 500 osob denně, proto musely být transporty dva. Židé museli odevzdat klíče od bytů a domů a mohli si vzít zavazadla o váze 50 kilogramů. Byli zapsáni do seznamu a dostávali čísla s písmeny transportů, po kontrole bytů pak byli seřazeni do pětistupů a vydali se ulicí Ctiborova a Víta Nejedlého, kde nastoupili k transportu do Terezína. Stejnou cestou se vydali i účastníci této pietní akce, průvod s rozsvícenými svíčkami šel po silnici pokryté židovskými hvězdami, které připomínaly počet zavražděných. Hvězdy zhotovili kladenští školáci. Svíčky byly položeny u nově odhalené pamětní desky s nápisem: „U příležitosti 80. výročí transportu židovských spoluobčanů našeho regionu zde byla umístěna symbolicky Davidova hvězda. Připomíná nám zavražděné židovské spoluobčany, kteří se zpět domů už nevrátili.“ Pietní vzpomínka byla zakončena čtením části jmen zavražděných židovských spoluobčanů. Jména byla namluvena kladenskými herci a čtení všech obětí by trvalo takřka 4 hodiny. Všichni přítomní si byli vědomi toho, že na tyto tragické události nesmíme nikdy zapomenout.

Od prosince 1941 začaly na nádraží v Bohušovicích nad Ohří přijíždět transporty, které pak v různých intervalech pokračovaly až do jara 1945. Z Bohušovic šli lidé pěšky asi dva a půl kilometru. Na tento pěší pochod často vzpomínal tehdy 15letý Arnošt Lustig. Vyprávěl mi, že si velmi dobře vybavuje jak s maminkou a sestrou přijeli vlakem do Bohušovic a z Bohušovic šli v pětistupech se svými zavazadly do Terezína. Zavazadla měl mít každý do 50 kg a moc dobře si pamatuje, že to sotva unesl. Tatínek prozatím zůstal v Praze, protože pracoval jako zedník a v té době pomáhal stavět kasárna SS na Smíchově, do ghetta byl transportován později.   

Celkem přijelo do Terezína 526 židovských transportů, které dovezly 139 654 osob. Ani tento počet však není definitivní, protože na sklonku války, od dubna 1945, přijížděli do ghetta v tzv. evakuačních transportech zničení vězňové koncentračních a vyhlazovacích táborů likvidovaných kvůli postupujícím spojeneckým armádám. Počet těchto vězňů, z nichž mnozí se v Terezíně ocitli již podruhé, je odhadován na zhruba 13 tisíc. Přímo v ghettu zemřelo 33 430 lidí.

text: ses. Eva Armeanová

foto: br. Stanislav Pítr, ses. Ediva Voková