Odhalení pamětní desky pplk. in memoriam Pavlu Toflovi
Letos, kdy jsme si v srpnu připomenuli 80 let od jeho tragické smrti, se Jednota Československé obce legionářské ve Frýdku-Místku rozhodla tomuto hrdinovi instalovat na jeho rodném domě v Janovicích, místní části Bystrém, pamětní desku, která byla 12. listopadu slavnostně odhalena. Pamětní desku odhalili synovci válečného hrdiny MUDr. Otakar Tofel a Pavel Tofel.
V krátkém projevu jsem přiblížila životní osud Pavla Tofla. „Je mi velikou ctí, že zde mohu říci několik vět o Pavlu Tofelovi, kterému jsme dne 12. listopadu 2022 odhalili pamětní desku, která na jeho rodném domě připomíná krátký život mladého muže, který se rozhodl jít za hranice bránit svou vlast a obětoval to nejcennější, co měl – svůj život. Ten se uzavřel dne 18. srpna 1942 stejně jako hladina Biskajského zálivu za jejich Wellingtonem DV665 (KX-B). Ale vraťme se na začátek jeho cesty.
Pavel Tofel se zde narodil 12. května 1915 jako třetí dítě manželů Toffelových. Zde v Bystrém začal chodit i do školy a byl svým třídním učitelem hodnocen jako upřímný, výmluvný a vtipný. Později vychodil občanskou školu ve Frýdlantu nad Ostravicí a po jejím ukončení se vyučil ‚černému řemeslu‘ tiskařině a to jako typograf. Vzhledem k tomu, že 30. léta byla ovlivněna hospodářskou krizí, rozhodl se o rok dříve nastoupit prezenční vojenskou službu, což se mu podařilo a ve svých 19 letech nastoupil k 39. pěšímu pluku Výzvědnému do bratislavské Petržalky. Do rodné vsi se vrátil až v dubnu 1938 a nastoupil jako úředník do firmy Ferrum, kde setrval až do svého odchodu z vlasti. Přes hranice se vydává se svým nejlepším kamarádem Josefem Bierským, kterému říkal Pepek. Po zdařilém přechodu hranic vedou jejich kroky do Krakowa na konzulát a potom do čs. tábora v Malých Bronowicích. Po podepsání závazku do Cizinecké legie odtud pokračovali do Francie a v září 1939 se v Alžíru účastnil afrického tažení. Za dva měsíce byl přemístěn k československé jednotce v Agde, kde setrval až do konce června 1940. Po pádu Francie odjel s ostatními do Anglie a na vlastní žádost byl zařazen k letectvu, kde postupně dosáhl hodnosti rotného. Prodělal telegrafní výcvik a v srpnu 1941 byl přemístěn k československé 311. bombardovací peruti. Vykonal celkem 12 bombardovacích letů nad Atlantikem. Díky svému deníku, který si vedl od odchodu do exilu, můžeme nahlédnout i do duše tohoto mladého muže a zároveň nám poodhalit život příslušníků RAF s jeho stinnými stránkami, kdy posádky letadel mnohdy nevěděly, zdali se vrátí ve zdraví zpět, ale i těmi veselými, kdy si užívali pozornosti obyvatel Anglie a zejména něžného pohlaví. Kamarádi jej popisují jako přátelského, veselého a bystrého člověka. Deník nám ho líčí i jako člověka se smyslem pro spravedlnost, který se nebál ozvat proti nepravostem velení a občas i nést následky.
Jeho osud se naplnil 18. srpna 1942, kdy se dobrovolně nabídl k letu a ponorkové patrole nad Biskajským zálivem údajně za svého indisponovaného kolegu. Po dvanácté hodině polední zachytila pozemní stanice devatenácté letecké skupiny jejich poslední volání SOS: ‚Jsme napadeni nepřátelskými stíhači…‘ Pátrání po letadle a jeho posádce skončilo bezvýsledně a Pavel Tofel byl spolu s pilotem Bečvářem, rotným Janem Lencem, rotným Vladimírem Sobotkou, rotným Františkem Šipulou a četařem Jaroslavem Drmelkou úředně prohlášen za mrtvého.
O dva roky později se již na protektorátním území zde v Beskydech uzavřela kniha života i jeho kamaráda Pepka Bierského, který zde seskočil a operoval s paravýsadkem Wolfram. Josef Bierský byl zavražděný Stanislavem Kotačkou dne 19. října 1944 na úbočí hory Smrk.
Ráda bych závěrem vzpomněla na všechny muže i ženy, kteří neváhali obětovat svůj život za svobodu. Čest jejich památce!“
Starosta obce Janovice pan Svatopluk Běrský pak mimo jiné poděkoval naší jednotě ČsOL za to, že iniciovala zhotovení pamětní desky. Po ukončení akce se všichni vydali k nedalekému Památníku obětem 1. a 2. světové války, kde byly položeny květiny.
Poděkování patří přítomným občanům, kteří se akce zúčastnili, vedení obce Janovice, členům KVH Chotěbuz a ČT Ostrava, která v aktuálním zpravodajství informovala veřejnost.
text: ses. Soňa Mikulová
foto: soukromý archiv Ing. Pavla Vančaty, br. Martin Benek a Ing. Vladimír Kutlvašer
