Pomoc válečným uprchlíkům – denní program, aktivity a podpora
Vzhledem k tomu, že na konci února přibylo na hotel Legie během 36 hodin více než 160 válečných uprchlíků, žen a dětí, kterým bylo – především v prvním týdnu – potřeba se věnovat doslova ve dne v noci, bylo nezbytné ihned zavést základní denní režim, zajistit stravování a koordinovat pomoc s vyřizováním všech potřebných formalit.
Pomyslnou kostru rozpisu dne tvoří snídaně, oběd a večeře, které jsou od počátku bezplatně poskytovány našim válečným uprchlíkům. Po snídani následovaly dopolední pravidelné porady na velkém sále, kde byli ubytovaní informováni o tom, co vše je třeba ještě vyřídit a jak bude vše organizováno. Zaměstnanci Československé obce legionářské, dobrovolníci z řad členstva či českých Ukrajinců následně ve spolupráci zařizovali celou řadu úkonů od vyhotovení fotografií, přes zajišťování potřebných léků, až po poradenství s veškerou administrativní agendou.
Přitom je třeba si uvědomit, že podmínky se často v průběhu dní měnily, mnohdy i opakovaně. Bylo třeba reagovat na překotně se měnící situaci, neustále se dotazovat, nebo dokonce vyzývat instituce k rychlému řešení.
Jako příklad uvádím otázku osobních finančních prostředků. První uprchlice z Ukrajiny jsme hned v pondělí 28. února nabádali, aby vyrazily do směnáren a vyměnily si hřivny, s nimiž k nám dorazily. Ze sdělovacích prostředků přicházely zprávy, že je v pohybu z Ukrajiny velké množství lidí. Bylo tedy jasné, že brzo nebude možné ukrajinské hřivny směnit. Dopoledne jsme naše Ukrajinky upozornili, že ráno zahajoval kurz s tím, že za 100 hřiven dostanou zhruba 75 korun. Výsledek? Někde je již odmítli, nebo jim nabízeli za 100 hřiven kolem 35 korun. Z toho mála, s čím přijely, by jim už nic nezbylo.
Otázka vlastních finančních prostředků se tak stala jedním z témat, které jsme intenzivně řešili. Při komunikaci s českými bankami, zda si mohou uprchlíci otevřít vlastní účty, jsme se od prvotního odmítnutí postupem dní (a díky pomoci zvenčí) dostali až k tomu, že zástupci bank přišli k nám na hotel Legie a našim uprchlíkům zřídili osobní účty. Podobně bylo třeba „zprůchodnit“ celou řadu úkonů. Na řadu míst voláme s konkrétními požadavky jako první, o to je naše cesta k úspěchu složitější. Kladné výsledky nás však tím více těší.
Od poloviny března se díky Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel podařilo v rámci dopoledního programu zajistit pravidelnou výuku češtiny pro ubytované děti. V rámci odpoledne se tak děje i pro matky dětí. Podařilo se nám zřídit díky darům počítačovou učebnu, využití našlo i místní pianino, na kterém několik dětí pokračuje ve svých klavírních cvičeních. Odpolední program byl od počátku velmi bohatý. Díky spolupráci se spolkem Pražská dvojka – Hoši od Bobří řeky byly pro děti pořádány různé herní a výtvarné akce v klubovně ČsOL, ale také organizovány poznávací exkurze po Praze. Smysluplné vyžití a naložení s volným časem mělo pozitivní vliv na děti, které nuceně opustily své domovy, ale také na jejich maminky, které měly více času na vyřizování všeho potřebného. Pro popsané aktivity pro uprchlíky se stala důležitou podpora ze strany Magistrátu hlavního města Prahy, díky níž se podařilo pokrýt část nákladů spojených se zajištěním aktivit.
Spolupráce byla navázána také s církvemi. Již 2. března zavítal do hotelu Legie kněz pravoslavné církve Vasil z katedrálního kostela v Resslově ulici, který zájemce informoval o možnosti pravidelně navštěvovat bohoslužby a přidružené aktivity církve. Sestra Jana Šmardová Koulová z Československé církve husitské se v následujících dnech zapojila nejen prostřednictvím duchovní služby uprchlíkům, ale také pomocí se zajišťováním materiální sbírky.
Již v prvním týdnu po příjezdu se aktivně začaly zapojovat i ukrajinské maminky. Od té doby se podílí na vydávání jídla v kuchyni, úklidu, ale také pomáhají v bazaru s tříděním humanitární sbírky. I díky tomu se podařilo částečně ulehčit značnému nasazení zaměstnanců ČsOL a celou situaci postupně stabilizovat.
Podrobný popis všeho, co se za těch několik týdnů vykonalo, by vydal na hodně slov. Řada zde uveřejněných fotografií však jistě lépe dotvoří obraz toho, co se od konce února v sídle Československé obce legionářské odehrávalo.
text: br. Jiří Filip