SKOTSKO 2022: Pouť do krajiny Commandos

V rámci připomínky 80. výročí působení československých agentů-parašutistů vyslaných v rámci první operační vlny ze Spojeného království do Protektorátu Čechy a Morava vypravila Československá obec legionářská a Ministerstvo obrany České republiky pouť na místa, kde všechny tyto legendární postavy druhého československého odboje prošly náročným výcvikem. Do Skotské vysočiny.

Vzpomínková pouť do Skotska sledovala dvě hlavní témata československého odboje na britských ostrovech. V prvním případě šlo o výcvik budoucích agentů-parašutistů pro zvláštní operace v týlu nepřítele. V tom druhém pak šlo o působení 311. (československé) bombardovací perutě britského Královského letectva na severu Skotska. Oba pobyty Čechoslováků ve Skotsku se částečně překrývaly a natrvalo se otiskly do česko-slovensko-britských vztahů. Na severu Spojeného království tak lze najít několik pietních míst – pomníků i hrobů československých vojáků – z nichž část se stala cílem výpravy ČsOL a MO ČR. Společná delegace vypravená letounem vládní letky z vojenského letitě v Praze-Kbelích v pátek 12. srpna 2022 odpoledne byla osobně vedená paní ministryní obrany Janou Černochovou. K dalším členům delegace ministerstva patřili ředitel Vojenského historického ústavu Praha brigádní generál Aleš Knížek, poradce ministryně pan Martin Žour a za legionářskou Obec řídící tajemník br. Milan Mojžíš a vedoucí Muzea československých legií a projektu Legiovlak br. Jiří Charfreitag. Dalšími členy výpravy byli členové ČsOL a klubů vojenské historie, jakož i příslušníci Aktivní zálohy Armády České republiky, kteří se výrazně zapojili do realizace akcí připomínající letošní 80. výročí. Jako partner ČsOL byla zastoupena také Iniciativa A., pánové Karel Polata a Vlastislav Janík. Do třídenního programu poutě se podařilo vtěsnat co nejvíce zastávek, přičemž bylo autobusem najeto celkem zhruba 800 kilometrů z východního pobřeží Skotska na západní a zase zpět.

Ihned po příletu na letiště v Inverness se poutníci vypravili k městečku Tain, kde měla již zmíněná československá bombardovací peruť svou základnu od srpna 1944 až do června 1945. V té době již byla podřízena Pobřežnímu velitelství (Coastal Command) a úkolem československých letců tak byla hlídkovací protiponorkové lety nad vodami v okolí Spojeného království. Podařilo se jim jistě zlikvidovat dvě německé ponorky, avšak za dobu působení utrpěli také vlastní ztráty: šest letounů bylo ztraceno a o život přišlo čtyřicet letců. Osmnáct z nich bylo pochováno na hřbitově Saint Duthus v Tainu, kde se také nachází pomník věnovaný československým letcům. Právě se se uskutečnil první z hlavních pietních aktů legionářské výpravy. Kromě paní ministryně, jejího doprovodu a delegace ČsOL se pietního aktu zúčastnil přidělenec obrany Velvyslanectví České republiky v Londýně brigádní generál Vratislav Beran, který s delegací ministerstva absolvoval i následný program. A nechybělo ani početní zastoupení občanů Tainu, představitelů místní pobočky veteránské a charitativní organizace Britské královské legie (Royal British Legion) a také radní Skotské vysočiny pan Alasdair Rhind. Právě místním patřilo upřímné poděkování za vzorně udržovaný stav hrobů československých vojáků.

Bohužel, prohlédnout si bývalou plochu někdejšího armádního letiště u Tainu nebylo možné, neboť dnes již tuto dubu připomíná jen kamenný pylon s věnováním. Oplocená plocha se pravděpodobně brzy zaplní novou zástavbou. Po velmi krátké obhlídce tak následovala cesta na hřbitov Kiltearn, ke hrobu československého letce Jaroslava Kaláška. Tento rodák z Byniny u Valašského Meziříčí zahynul 10. července 1944 během výcviku na palubního střelce. Polský pilot nezvládl let v malé výšce, stroj havaroval a všichni členové posádky zemřeli. Legionářská delegace si jej připomenula skromným pietním aktem.

Druhý den skotské pouti, sobota 13. srpna, byl věnován připomínce československých vojáků, kteří v drsné skotské krajině prošli náročným výcvikem Assault Course, neboli kurzem útočného boje. Tento zocelující způsob přípravy budoucích agentů převzalo britské Oddělení pro zvláštní operace (Special Operation Executive – SOE) od jednotek Commandos. Právě příslušnici těchto malých úderných skupin využili předností odlehlých končin Skotska ke svému unikátnímu výcviku naplno a tím napomohli k pojmenování vřesovišť jako „krajiny Commandos“. Pod vedením instruktorů Commandos zde cvičili nejen Britové a vojáci Britského impéria, ale rovněž Američané a občané okupovaných zemí – Poláci, Čechoslováci, Norové, Nizozemci, Dánové, Francouzi atd. Všechny ty, kteří náročným kurzem Commandos prošli, připomíná monumentální památník u Spean Bridge. Bronzové sousoší tří vojáků hledí směrem na Ben Nevis, nejvyšší vrchol Spojeného království. Hned vedle vznikla Zahrada vzpomínek, kde mohl být rozprášen popel veteránů jednotek Commandos z let druhé světové války i pozdějších nasazení. Toto pietní místo rozhodně nemohlo chybět na seznamu zastavení legionářské poutě. Pietním aktem si členové ČsOL připomenuli památku Čechoslováků, kteří prošli výcvikem Commandos, a dosud neznámý počet někdejších obyvatel Československa, který u jednotek přímo sloužil. Kromě čestných stráží s prapory dodal jedinečnou atmosféru Petr Velen hrou na skotské dudy.

Po poledni proběhl hlavní pietní akt v městečku Arisaig na pobřeží mořského jezera Loch nan Ceall v hrabství Inverness-shire, kde před 80 lety sídlilo velitelství okolních výcvikových stanic SOE. Od roku 2009 zde stojí pomník československých parašutistů, jehož autorem je český akademický sochař Josef Vajce. Pro třímetrový pomník v podobě nakloněného pylonu se stylizovaným padákem využil leštěnou žulu z Čech, které navíc požehnal papež Benedikt XVI. Iniciativa k vybudování trvalého pomníku československých agentů-parašutistů, kteří se ve Skotsku připravovali na své mise, vzešla od honorárního generálního konzula České republiky v Edinburghu dr. Paula Millara, syna veterána 311. československé bombardovací perutě.

Pietního aktu u arisaigského pomníku na břehu moře se zúčastnily delegace ministerstva obrany v čele s paní ministryní Janou Černochovou, českého velvyslanectví i Československé obce legionářské a pozvání přijali také místní aktivisté, kteří připomínají naši společnou minulost. Milými hosty byli představitelé Arisaig Community Trust manželé Alison a Gordon Stewartovi, a historik místního muzea Sea, Land & Islands pan Henrik Chart. Ten se také po ministryni ujal krátkého slova, ve kterém shrnul spojitost mezi krajinou okolo Arisaigu a bojem proti nacismu. Po položení květin a vzdání pocty těm, kteří v boji za svobodu položili život, navštívili poutníci již zmíněné muzeum v Arisaigu, kde část expozice připomíná i působení Čechoslováků. Zde byla také příležitost k předání některých darů a ocenění.

Po oficialitě v Arisaigu se výprava ČsOL vydala osobně navštívit místa, kde se českoslovenští dobrovolníci připravovali na nebezpečné operace v týlu nepřítele. SOE k tomu ve Skotku zřídilo síť zvláštních výcvikových středisek (Special Training School – STS) označených čísly. Kurz útočného boje absolvovali Čechoslováci na STS 25 tvořené třemi objekty: Garramor House (STS 25a), Camusdarach (STS 25b) a Traigh House (STS 25c). Celkově prošlo tímto výcvikovým střediskem 252 Čechoslováků. Každý kurz trval čtyři týdny a frekventanti při něm tvořili výcvikovou rotu rozdělenou na dvě výcvikové čety, každou po zhruba deseti mužích. Každá četa měla svého velícího důstojníka, jeden z nich byl pověřen i dohledem nad rotou, ale bez ohledu na hodnosti byli všichni poslušni pokynů náročných britských instruktorů.

Prvním zastavením byl dům Traigh House, ve kterém se nacházelo velitelství STS 25. Samotná budova Traigh House posloužila svými místnostmi pro potřeby teoretické výuky, ale i jako cvičný cíl útoku na dům z moře. Na pozemku před domem, směrem k pláži, se za války nacházela překážková dráha určená k výcviku. Ve funkci československého styčného důstojníka se zde nejdéle udržel Antonín Petrák. Právě ten, již jako válečný veterán v hodnosti generálmajora, odhalil v červnu 2002 u vstupu do budovy pamětní desku upomínající na spojení Traigh House a československých agentů-parašutistů. Dnes dům slouží jako luxusní hotýlek s idylickým výhledem na mořské pobřeží.

Druhé zastavení bylo u farmy Camusdarach. Jednalo se o největší objekt STS 25, ve kterém byla ubytována polovina frekventantů kurzů. Hned v těsné blízkosti budovy byla postavena nářadí na tělocvik a fotbalové hřiště. O nedělích se zpravidla konaly mezinárodní zápasy v kopané: Československo versus Británie. Frekventanti v nich se střídavými úspěchy nastupovali proti britskému personálu výcvikového střediska. Díky pochopení dnešních obyvatel byli poutní vpuštěni na pozemek, aby si dům prohlédli ze všech stran. Br. Tomáš Jambor zde přednesl vzpomínky vyslechnuté od veteránů výcviku a všichni si pak na jejich památku zazpívali oblíbenou anglickou píseň It’s a Long Way to Tipperary.

Třetí a poslední zastavení bylo u usedlosti Garramor House (dnes se používá tvar Garramore). Původně lovecká chata byla s výjimkou druhé světové války využívána k pronájmu ubytování. V rámci SOE budova sloužila jako ubytovna první čety frekventantů kurzů a jako jídelna pro obě čety. Také zde byla kantýna, kam si Čechoslováci i Britové mohli po splnění denních povinností zajít na drink.

Na závěr putování po stopách československých vojáků cvičících ve Skotsku pro paradesantní operace čekalo pietní zastavení v kostele Panny Marie Věčné pomoci a Svatého Knína na břehu jezera Morar. Právě před 80 lety, 12. srpna 1942, zemřel během výcviku poblíž jezera třicetiletý nadporučík Josef Strankmüller. Při překonávání rozvodněného toku se mu noha zaklínila pod kameny, strhl jej proud a utonul. Jeho tělo pak bylo odneseno do zmíněného kostela, a než bylo odvezeno do Londýna, byla zde za jeho mladý život vykonána bohoslužba. Zde se poutníci setkali s místním farářem a vykonali malý pietní akt. Jezero Morar, u kterého tragicky zemřel československý voják, patří k nejhlubším ve Skotsku, a podobně jako jezero Ness, i ono je spojeno s pověstí o monstru žijícím pod hladinou.

Závěrečný den vzpomínkové výpravy do Skotska, v neděli 14. srpna, proběhl na římskokatolickém hřbitově v obci Haddington ještě jeden pietní akt legionářských poutníků. Leží zde pochován československý letec, který zahynul ve službách britského Královského letectva. Václav Jícha, rodák z Dnešic u Přeštic, byl esem (dosáhl sestřelu pěti letounů) a patřil k excelentním pilotům, jak prokázal již během bojů nad Francií v roce 1940. Britové si byli jeho schopností vědomi a po odsloužení operačního turnusu se stal testovacím pilotem firmy Vickers Armstrong (Supermarine). Zahynul 1. února 1945 při havárii letounu Anson Mk. I, který během orientačního letu narazil ve špatném počasí do kopce Tur Law v pohoří Lammermuir Hills poblíž Soutra. Letoun byl nalezen až 7. února pod vrstvou sněhu, v jeho troskách byla těla dvou Britů, Jíchovo tělo bylo nalezeno až následujícího dne mimo stroj. Při havárii byl totiž zraněn, dostal se ven, ale bez pomoci umrzl. Pohřben byl 10. února 1945 na hřbitově v Haddingtonu. Poté již následovala cesta do blízkého Edinburghu, ze kterého delegace ministerstva a ČsOL vracela do Prahy opět letem vládního speciálu.

Skotská pouť naplnila všechny vytyčené cíle. Důstojně uctila památku československých vojáků, kteří v odlehlých končinách Spojeného království působili během války a někteří z nich zde položili životy. Reprezentovala Českou republiku jako zemi, která si váží svých statečných předků. Zdokumentovala stav míst spojených s naším odbojem. Oživila kontakty mezi českými a britskými kolegy v péči o společnou historickou paměť. A otevřela cestu k další spolupráci. Poděkování za to patří pracovníkům Ústředí Československé obce legionářské, kteří se na přípravě akce podíleli, Ministerstvu obrany České republiky za technické a materiální zajištění, Velvyslanectví České republiky ve Spojeném království za spolupráci, členům klubů vojenské historie, příslušníkům Aktivní zálohy Armády České republiky a dalším účastníkům poutě za vzornou reprezentaci, a paní ministryni Janě Černochové za osobní účast a angažovanost, bez které by k žádné expedici nedošlo.

text: br. Petr Tolar
foto: ses. Marcela Volfová