Večírek pro naše ukrajinské hosty

Než jsme se nadáli, uplynul téměř měsíc od noci, během které jsme na hotelu Legie ubytovali první uprchlíky. Ačkoli jsme s ženami v každodenním osobním kontaktu, vlastně nikdy se nám nenaskytla příležitost promluvit si také neformálně a společně se trochu pobavit. Proto jsme uspořádali ve Slavnostním sále hotelu Legie menší večírek.

S koncem března se blížil také odjezd zaměstnanců Legiovlaku zpět z jejich zimního působiště na Ústředí ČsOL. V jiných letech se touto dobou společně scházíme u společné večeře na rozloučenou. Letos se „vlakaři“ stali neodmyslitelnou součástí soukolí zabezpečujícího pomoc uprchlíkům.

Není možné vyhnout se tomu, aby nám dočasní obyvatelé hotelu přirůstali k srdci, trávíme společně mnoho času. Proto jsme narychlo připravili večerní zábavu s hudbou jednak na rozloučenou s vlakaři a také jako překvapení pro br. Miroslava Maňase. Ten totiž 23. března oslavil své 35. narozeniny. Vše se nám podařilo udržet v tajnosti a tak jsme byli svědky nefalšovaného překvapení a dokonce i dojetí, když jsme náš večírek zahájili právě předáním darů oslavenci. Zdálo se, že dárek od dívek v podobě trička vyzdobeného mnohými vzkazy a také vyvedenou podobiznou Mirečka coby usměvavého kuchaře udělal opravdu velkou radost.

Poté se dočkaly také děti. Československá obec legionářská obdržela sedm krabic dárkově zabalených hraček a dalších drobností. Štědrý dárce si dal s přípravou mnoho práce, protože každý jednotlivý balíček byl označen věkem a pohlavím dítěte, pro které je vhodný. My jsme ale uspořádali nefalšovaný hon na dárky, děti jsme postavily na startovní čáru a pak už jsme se jen klidily z cesty, když vyběhly ulovit co nejvíce věcí.

Když se děti odebraly na pokoje rozdělit si „kořist“, měli jsme konečně příležitost popovídat si s ženami. U sklenky vína a s hrstí plnou brambůrků jsme se poznali i osobně. Ony nám vyprávěly o svých životech na Ukrajině a my vyprávěli o našich zážitcích z cest do jejich vlasti. A když jsme pozvedli kelímky s medovinou k českému přípitku na zdraví, bylo nám odpovědí jejich hlasité – „Na mír!“

Děkujeme všem, kteří se na přípravě podíleli, a zvláště pak Magistrátu hlavního města Prahy, který významně podpořil naše aktivity pro válečné uprchlíky.

text: ses. Marcela Tolarová