Zemřel válečný veterán, svobovec br. Viktor Ráža

V pátek 28. ledna 2022 zemřel válečný veterán, bývalý příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR a člen Jednoty Československé obce legionářské Olomouc 1 br. podplukovník v. v. Viktor Ráža. Čest jeho památce. 

Viktor Ráža se narodil 13. července 1925 v obci Ulbárov, nacházející se mezi Dubnem a Rovnem na česky osídlené Volyni. Tehdy se jednalo o území Polska, které bylo v roce 1939 okupováno sovětským vojskem. Po napadení Sovětského svazu nacistickým Německem se Volyň dostala pod německou okupaci. Volyňští Češi se do protiněmeckého odboje zapojili nejdříve v rámci vlastní volyňské odbojové organizace Blaník, kde byl aktivní i Viktorův otec Vladimír, a pro kterou on sám kolportoval ilegální časopis „Hlasatel“. Když pak došlo ve válce k obratu a na Volyň přišli opět sovětští vojáci, začali se volyňští Češi ve velké hlásit do Svobodovy armády (československé jednotky východního zahraničního odboje pod velením Ludvíka Svobody). Mezi nimi byl od 25. března 1944 i Viktor Ráž, který sice prošel prvotním výcvikem samopalníků, ale následně byl převelen k týlovým složkám. Absolvoval šoférský kurz a stal se řidičem u zbrojních dílen. Na frontu se dostal během probíhající Karpatsko-dukelské operace, a i když by se mohla zdát služba u zbrojařů relativně klidnou, nebylo tomu tak. Jak Viktor Ráža vzpomínal: „Měli jsme poměrně nepříjemný úkol: sbírali jsme po raněných a padlých zbraně. Byly celé od krve a často držel voják ještě na spoušti prst. Bylo to i nebezpečné, zbraně byly odjištěné, a když jsme je hodili na vůz, vystřelily. Jednou mi kulka proletěla kabinou kousek od hlavy.“ U polské vesnice Rymanów-Zdrój byl Viktor Ráža 21. září 1944 raněn a zcela ohluchl na levé ucho. Během těžkých bojů u Liptovského Mikuláše zase zaznamenal drastickou scénu s mrtvým německým vojákem: „Dozvěděli jsme se, že je ve vesnici soustruh – měli jsme jich nedostatek. Když jsme tam dojeli, našli jsme kromě soustruhu i Němce, který tam zmrzl. Prst měl ještě na spoušti a kulomet byl neporušený. Museli jsme mu doslova prsty odřezat, abychom si ten kulomet mohli vzít.“ Konec války jej zastihl na Moravě v hodnosti četaře.

Po skončení druhé světové války pracoval Viktor Ráža v zemědělství a vypracoval se až na pozici předsedy jednotného zemědělského družstva v Babicích, později (po sloučení) byl předsedou JZD Paseka-Babice. Několik let působil jako předseda šternberské odbočky Svazu protifašistických bojovníků. V říjnu 1993 vstoupil do řad obnovené Československé obce legionářské. Byl držitelem řady vyznamenání československých, českých, sovětských a ruských, opakovaně byl povyšován a oceněn byl také Pamětní medailí ČsOL III. stupně. Poslední roky života strávil v péči Vojenské nemocnice Olomouc. Podplukovník ve výslužbě Viktor Ráža zemřel v pátek 28. ledna 2022 ve věku 96 let.

Viktor Ráža jako příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR

Viktor Ráža na snímku z roku 2021, kdy byly jeho vzpomínky zaznamenány pro Paměť národa