Zemřel br. plk. v. v. Vasil Timkovič
Bohužel musíme nový rok začít smutnou zprávou. V noci z 1. na 2. ledna 2023 nás navždy opustil další válečný veterán, vězeň sovětského gulagu a účastník bojů na východní frontě druhé světové války, též dlouholetý předseda Jednoty Československé obce legionářské v Ústí nad Orlicí br. plukovník ve výslužbě Vasil Timkovič. Bylo mu 99 let.
Vasil Timkovič se narodil 21. března 1923 ve vsi Skotarske na Podkarpatské Rusi v tehdejším Československu, dnes se jedná o Zakarpatskou oblast na Ukrajině. Po obsazení regionu maďarskou armádou se společně s dalšími neplnoletými spolužáky rozhodl odejít do Polska, tehdy již zabraného Sovětským svazem, aby se zapojil do boje. Namísto toho však byl sovětskými pohraničníky zatčen a odsouzen ke třem letům nucených prací za nelegální přechod sovětské hranice. Byl transportován do Sevpečlagu, neboli Severopečorského nápravně pracovního tábora u severoruského města Pečora. Šestnáctiletý hoch tak pocítil kruté zacházení v sovětském koncentračním táboře, tzv. gulagu. Po letech na to vzpomínal: „Museli jsme to přetrpět. Hodně starších lidí to nevydrželo. Když někdo zemřel, prostě ho hodili za bránu, a když jich tam bylo čtyři nebo šest, tak je bůhvíkam odvezli.“ V nelidských podmínkách pracoval na stavbě železniční trati z Vorkuty do Moskvy. Podobně, jako další vězně, i jeho neustále trápil velký hlad. Dokonce se neúspěšně pokusil o sebevraždu. Nakonec byl po odpykaném tříletém „trestu“ propuštěn a směl se vydat do Buzuluku, kde se formovala československá vojenská jednotka. Dne 2. února 1943 tedy vystoupil do československé zahraniční armády a absolvoval první vojenský výcvik. Zúčastnil se osvobození Kyjeva, bojů na Dukle a osvobozování Slovenska. Zpráva o konci války jej zastihla ve Vsetíně.
Podkarpatská Rus se již nevrátila k Československu, ale stala se válečnou kořistí Sovětského svazu. Otec Vasila Timkoviče, lesní správce Georg, byl před návratem syna odvlečen sovětskou kontrarozvědkou NKVD a slehla se po něm zem. To jen umocnilo přesvědčení Vasila Timkoviče, aby v rodné obci nezůstával a rozhodl se přesídlit do Československa, zatímco rodina zůstala žít v SSSR. Dál sloužil v československé armádě, než odešel v roce 1980 do důchodu. Na počátku 90. let se angažoval při obnově Československé obce legionářské a stal se prvním předsedou její jednoty v Ústí nad Orlicí. V roce 1996 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Byl držitelem několika vyznamenání a v roce 2021 byl jmenován čestným občanem města Česká Třebová, kde poslední léta žil.
Čest jeho památce.
