Legionář a odbojář v taláru František Procházka
V letošním roce si připomínáme padesáté výročí od úmrtí faráře Církve československé husitské Františka Procházky. Patřil mezi 130 duchovních této církve, kteří se různými formami zapojili do protinacistického odboje. Osm z nich za svůj vzdor vůči absolutní moci ničící svobodu člověka zaplatilo životem, dalších 32 bylo dlouhodobě vězněno.
František Procházka se narodil 27. února 1896 v Trubíně v okrese Beroun. Po absolvování Učitelského ústavu v Příbrami, kde v roce 1915 maturoval s vyznamenáním, byl odvelen na ruskou frontu. V rakousko-uherské armádě byl desátníkem u 7. zeměbraneckého pěšího pluku. Dne 17. září 1915 u ukrajinského města Rovno padl do zajetí. Do československých legií v Rusku se přihlásil 16. května 1917. Zařazen byl k 10. čs. střeleckému pluku. Posledním útvarem, u kterého sloužil jako šikovatel do léta 1920, byl 7. čs. střelecký pluk.
Po demobilizaci se vydal na učitelskou dráhu. Působil jako zastupující učitel na obecné škole a měšťanské škole v Počaplech (1920–1924), řídící učitel ve Stašově (1924–1936) a učitel na obecné škole ve Zdicích (1936–1942). V roce 1922 se oženil s Helenou, rozenou Hoškovou, se kterou vychovával děti Helenu (*1925) a Jana (*1930). Ve dvacátých letech patřil k průkopníkům Církve československé husitské na Podbrdsku. Po vstupu do církve v roce 1925 vypomáhal jako laik tmaňskému faráři Antonínu Koulovi s výukou československého náboženství na školách. Dne 30. března 1930 byl patriarchou Gustavem A. Procházkou vysvěcen na jáhna, vzápětí 29. června téhož roku obdržel kněžské svěcení.
Po vysvěcení pro vnitřní potřebu církve nebyl František Procházka ustanoven v žádné náboženské obci, ale vypomáhal výukou náboženství a konáním bohoslužeb a církevních úkonů ve Zdicích a okolí. Dne 17. listopadu 1939 byl coby aktivní zdický občan a předseda legionářské jednoty ve Zdicích společně s dalšími občany města internován pro domnělou střelbu na projíždějícího kurýra wehrmachtu. Až když byl za možného pachatele označen Josef Pilát ze Hředel, byli ostatní internovaní občané po třech dnech propuštěni. Poté co byl jako aktivní legionář v roce 1941 předčasně penzionován z učitelského místa, mu byla koncem listopadu 1942 gestapem zakázána i výpomocná služba v církvi včetně osobní pastorace. Poslední bohoslužby vykonal 22. listopadu 1942. Zákazu předcházely dva výslechy na služebně kladenského gestapa. Nové zaměstnání si našel v účtárně pilařského závodu ve Zdicích.
Již v roce 1939 se František Procházka zapojil do vojenského odboje v rámci skupiny Obrana národa, které velel generál František Kravák. Ve Zdicích a okolí spolupracoval se štábním kapitánem Václavem Macháčkem. Přestože byla odbojová skupina odhalena a Macháček zatčen a tvrdě vyšetřován, Procházkovo jméno neprozradil. Farář a učitel se do hledáčku gestapa definitivně dostal až na podzim 1943. Za poslech a rozšiřování zpráv říši nepřátelského zahraničního rozhlasu byl 22. listopadu 1943 zatčen a vězněn na Kladně, v Praze na Pankráci a v Terezíně, odkud byl po osvobozujícím rozsudku německého soudu 8. dubna 1944 propuštěn. V době květnového povstání v roce 1945 se zapojil do činnosti československé posádky ve Zdicích, od 10. května 1945 působil v Revolučním národním výboru ve Zdicích. Místopředsednickou funkci opustil před volbami v roce 1946. Za odbojovou činnost obdržel několik vojenských vyznamenání a řádů.
Po roce 1945 se František Procházka načas znovu vrátil k učitelskému povolání ve Zdicích. Současně byl od října 1945 ustanoven pomocným duchovním v Tmani, v roce 1948 byl přeložen jako farář do Zdic, odkud až do roku 1963 administroval též Tmaň. V roce 1952 byl jmenován předsedou příbramského okrsku. V listopadu 1963 odešel ze zdravotních důvodů do starobního důchodu. Zemřel 30. září 1971. Jeho i dalším životním osudům duchovních Církve československé husitské je věnována rozsáhlá monografie „Sáhnout si do ran tohoto světa. Perzekuce a rezistence Církve československé (husitské) v letech 1938–1945“.
text a foto: PhDr. Martin Jindra
