Boj o integritu historických zemí
Po vzniku Československa vyjádřili představitelé německých politických směrů v českých zemích nesouhlas s postavením německojazyčného obyvatelstva a 29. října 1918 v Liberci vyhlásili vytvoření provincie Deutschböhmen v severozápadních Čechách a požadovali její začlenění do Německého Rakouska, jehož Prozatímní národní shromáždění bylo ustanoveno ve Vídni již 21. října 1918. Součástí Německého Rakouska měly být i další tři německojazyčné provincie na území ČSR, Sudetenland ve slezském pohraničí, Böhmerwaldgau na Šumavě, Deutschsüdmähren na jihu Moravy a tři exklávy — Brno, Jihlava a Olomouc.
V nárokovaných oblastech formálně převzaly výkonnou moc československé národní orgány revolučním aktem z 28. října, německé z rukou císaře 31. října. Den po vyhlášení republiky v Německu vyhlásilo 12. listopadu Německé Rakousko své připojení k Německu. Hospodářsky na tom byly německé provincie velmi špatně. Lidé trpěli hladem, nouzí a zmatkem v dopravě. Návrhy české strany na uspořádání poměrů Němci odmítli. Česká reprezentace se naopak odmítla vzdát pohraničních území s odůvodněním, že nový stát nemůže ekonomicky, sociálně ani politicky existovat bez historického pohraničí českých zemí. Navíc by odtržení pohraničí znamenalo územní rozšíření právě poraženého Německa, které bylo oprávněně viněno z podílu na rozpoutání světové války.
Po konsolidaci státní správy se vláda Československa rozhodla v druhé polovině listopadu pro vojenské obsazení pohraničního území za pomoci nově vytvářených jednotek domácího vojska. V podstatě bez problémů a rychle proběhlo obsazování župy Böhmerwaldgau na Šumavě, které bylo zakončeno již 3. prosince dvouhodinovým vítězným bojem o Kaplici. Po rázném zlomení odporu v Mostu byla již ostatní města provincie Deutschböhmen v severozápadních Čechách obsazena do poloviny prosince bez boje. Sídlo vlády Sudetenlandu v Opavě padlo 18. prosince po dvouhodinovém boji a následně přešla do správy československých orgánů všechna místa na území severní Moravy. Téměř v souběhu probíhalo i obsazování separatistického kraje Deutschsüdmähren na jihu Moravy s boji o Znojmo. Obsazena byla i část Českých Rakous, které připadly Československu.
Počátkem března 1919 na některých místech pohraničí propukly demonstrace a povstání německých obyvatel vyvolané měnovou odlukou a uzavřením hranic s Německem a Rakouskem. Při potlačení těchto pokusů o povstání v Kadani a Štenberku došlo ke střelbě. Poté, co v roce 1919 Rakousko uznalo samostatnost ČSR a zřeklo se jakýchkoli požadavků na její území, se situace v pohraničí až do nástupu nacismu v Německu uklidnila.
text: br. Jiří Filip
foto: Archiv ČsOL
