Formování československých jednotek v Cognacu
Dekretem francouzské vlády z prosince roku 1917 byla povolena výstavba autonomní čs. armády ve Francii. Za místo soustředění a zformování československých jednotek bylo vybráno historické město Cognac, ležící severně od Bordeaux ve vzdálenosti asi 40 kilometrů od Atlantského oceánu. Sem se postupně sjížděli českoslovenští dobrovolníci, kteří se zprvu museli potýkat s neznalostí francouzských povelů a jazyka, s rigidní organizací francouzské armády, s neuznáním důstojnických hodností z předcházejících nasazení a i s národnostními rozdíly mezi Čechy a Slováky. Vše se však postupně podařilo překonat, neboť všechny stmelovalo vlastenectví a poslání bojovat za samostatný československý stát.
Samotné vyhlášení dekretu však mnohé legionáře zastihlo již v Cognacu. Na svůj příjezd do tohoto francouzského města po válce zavzpomínal i legionář Antonín Koudelka, narozený 10. června 1889 na Královských Vinohradech. Ze svého deníku tehdy vypsal: „14. listopadu dosáhli jsme ve 3 hodiny konečné stanice Cognacu. V 6 hodin zavedli nás do připravených kasáren, kde měl už každý své lůžko. První a druhá rota byla ubytována u nádraží v nějakém bývalém skladišti. Je tu už od července asi tři sta Čechů dobrovolníků, oblečených ve francouzských uniformách.“
Obyvatelé Cognacu hleděli na příliv Čechoslováků s obavami, což Koudelka dokládá následovně: „Když jsme přijeli do Cognacu, žádal starosta města i prefekt, abychom byli odtud přemístěni jinam. Měli z nás strach. Avšak už po jednom týdnu tento požadavek odvolali s poznámkou, že mají raději dva tisíce Čechoslováků, než dvě stě vojáků francouzských.“ Čechoslováci si sympatie místních obyvatel získávali i pořádanými kulturními počiny. Již 1. prosince vystoupili naši zpěváci a hudebníci v městském divadle. Přítomní francouzští důstojníci a obyvatelé města „byli ovšem výkony našich bratří velice překvapeni, obdivovali je a snad nějak dobře nechápali, jak může obyčejný voják účinkovat vedle důstojníka.“
V rychlém sledu za sebou přijížděli do kasáren další dobrovolníci. Do konce listopadu 1917 dorazily dva transporty dobrovolníků z Ameriky o 132 mužích a 23 dobrovolníků ze srbské divize. Dne 13. prosince pozdě večer přijelo dalších 153 dobrovolníků z Ameriky a 27. prosince dalších 120 mužů.
Dne 12. ledna 1918 bylo v sále místní radnice slavnostně vyhlášeno založení 21. čs. střeleckého pluku. Do jeho čela byl postaven pplk. Armand-Charles Philippe. Pluk měl tři prapory, každý se třemi pěšími rotami a jednou kulometnou. Štábní funkce a funkce velitelů praporů a zprvu i některých rot zastávali francouzští důstojníci. S pokračujícím přísunem dalších dobrovolníků byl v nedalekém Jarmacu rozkazem z 20. května 1918 ustanoven 22. čs. střelecký pluk, jehož velitelem byl jmenován pplk. Gardan. Tím vznikla Československá střelecká brigáda ve Francii vedená plk. Philippem, dosavadním velitelem 21. čs. střeleckého pluku. Velení 21. čs. střeleckého pluku převzal pplk. Gillain a plukovním pobočníkem byl jmenován kapitán Josef Šnejdárek, který odsloužil několik turnusů v Cizinecké legii a poté působil jako důstojník u francouzských koloniálních jednotek. Tento důstojník měl neobyčejné charisma a s ohledem na znalosti francouzského prostředí a díky svému diplomatickému nadání sehrál velmi pozitivní roli při začleňování jednotlivých skupin dobrovolníků do našeho vojska. Proto byl také později, již v hodnosti majora, jmenován zástupcem velitele 21. čs. střeleckého pluku.
Českoslovenští dobrovolníci obdrželi světlomodré stejnokroje francouzské armády doplněné stojatým límcem s tmavomodrými výložkami s číslem pluku a písmeny ČS na náramenících. Jako symbol příslušnosti ke střeleckým jednotkám obdrželi tmavomodré barety francouzských mysliveckých praporů „régiments des Chasseurs“.
Od počátku roku 1918 procházeli čs. dobrovolníci vojenským výcvikem podle francouzských předpisů. Důstojníci byli odesíláni na zkušenou jednak na frontu k francouzským plukům, nebo do kurzů do St. Maixent, St. Yrieix, Exideuil a Joinville, aby poznaly taktiku poziční války a aby si osvojili metody a ducha francouzského výcviku. Brzy začaly na štáb čs. vojska přicházet pochvalné zprávy. Jak vzpomínal legionář Koudelka, o československých kulometčících přišel z výcviku „raport, že takoví vojáci v kursech ještě nebyli.“
text: br. Jiří Filip
foto: VÚA-VHA Praha
