Přes překážky ke hvězdám – 100 let britského Královského letectva a první čs. stopa
Prvního dubna roku 2018 oslavilo století existence britské Royal Air Force (RAF), první samostatné letectvo na světě. Vzniklo sloučením Královského leteckého sboru (RFC – Royal Flying Corps) Britské armády a Královské námořní letecké služby (RNAS – Royal Naval Air Service) Královského námořnictva. Již na konci roku 1918 u něj sloužil první Čechoslovák.
Od vypuknutí 1. světové války v roce 1914 do roku 1918 prodělalo letectví velký skok kupředu a letadlo jako zbraň získávalo stále více na důležitosti. Zatímco na začátku se jí účastnilo jen menší množství strojů, často zcela nevyzbrojených, v roce 1918 již existovaly flotily těžkých bombardérů schopných zasahovat města v týlu a těžce vyzbrojených stíhaček schopných plnit řadu úkolů. Již v srpnu 1917 naspal generál Jan Smuts zprávu, ve které uvedl, že se blíží doba, kdy se letecké operace stanou hlavním prostředkem vedení války, a vše ostatní bude odsunuto do pozadí. Doporučil také vznik samostatného letectva. Britský Válečný kabinet jeho zprávu a návrh akceptoval a v listopadu 1917 Smutse pověřil jeho organizací. V roce 1918 bylo RAF nejsilnější leteckou silou. Zatímco na začátku války měly obě letecké složky zhruba 100 letadel a asi 9 000 mužů, na jejím konci mělo RAF ve výzbroji přes 20 000 letadel a ve stavu přes 300 000 mužů a žen. Ovšem ani ztráty nebyly lehké, padlo či zahynulo přes 9 500 letců.
V roce 1918 RAF operovalo nad všemi frontami. Tou hlavní byla samozřejmě západní ve Francii a Belgii, mnoho perutí ale sloužilo i na domácí frontě, kde bránilo civilní obyvatelstvo proti náletům vzducholodí a těžkých bombardovacích letadel, vyhledávaly také ponorky. Další perutě sloužily na středním východě a v Africe proti Osmanské říši, na Balkáně a také v Itálii. Zde se letci RAF často utkávali s letci z českých zemí ve službách rakousko-uherského letectva.
Britští letci se také brzy stali, stejně jako v jiných zemích, národními hrdiny a celebritami. Celkem 17 letců RFC/RNAS/RAF obdrželo nejvyšší britské vyznamenání Viktoriin kříž, čtyři z nich po smrti (celkem bylo během první světové války uděleno 628 těchto křížů). Během války také v letectvu sloužili muži ze všech koutů Britského impéria.
František Císař – první čs. letec v RAF
Méně známou kapitolou z dějin RAF je nasazení jeho perutí na ruském území během občanské války, která vypukla po bolševické revoluci. Perutě RAF operovaly v Baltském moři, na jihu i severu Ruska. Zatímco v prvních dvou oblastech se RAF objevilo až na přelomu let 1918 a 1919. V okolí přístavů Murmansk a Archangelsk se první britské stroje objevily již v červnu 1918. Sever se stal centrem rozsáhlé spojenecké operace, jímž hlavním cílem bylo obsadit velké sklady materiální pomoci, kterou Spojenci do Ruska posílali v předchozích letech, aby nepadal do rukou Němců nebo bolševiků. Operace měly také podpořit čs. legie a další protibolševické síly a být zárodkem plánované nové protiněmecké fronty. Případná porážka bolševiků měla být vítaným bonusem. Po konci první světové války však podpora podobných akcí upadala a expedice své cíle nesplnila. Poslední spojenečtí vojáci sever opustili v říjnu 1919. S Brity zde však bojovala i skupina Čechoslováků.
V době vypuknutí bojů mezi čs. jednotkami a bolševiky bylo v Moskvě internováno několik našich vojáků, kteří zde plnili rozličné úkoly. Zde sídlící francouzská vojenská mise je však vyreklamovala pro západní frontu, a protože konflikt se spojenci ještě nepropukl, bolševici souhlasili. Čechoslováci z Moskvy vyrazili 1. června. V té době ale již nepřátelství vzniklo a naši se na cestu vydali v utajení. Po dlouhé a dobrodružné cestě dorazili do Murmansku. Dále měli pokračovat do Francie, ale velitel expedičního sboru gen. F. C. Pool to zamítl, že lidé znající Rusko a ruský jazyk se mu budou hodit.
Mezi „vybranými“ byl i František Císař. Ten se narodil 21. března 1895 v Plzni a vychodil průmyslovou pokračovací školu. Poté se živil jako fotograf. V březnu 1915 byl odveden k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 7, se kterým odešel na východní frontu. Zde v červnu 1915 padl na řece San do zajetí. V březnu 1916 se hlásil do čs. vojska, ale v červnu dobrovolně vstoupil do ruského letectva. To pravděpodobně zaujalo jeho povolání fotografa. Prodělal půlroční výcvik pozorovatele (možná i pilotní školu) v Gatčíně u Petrohradu, načež sloužil u 21. leteckého oddílu 3. armády a od Rusů obdržel Kříž sv. Jiří a Medaili sv. Jiří, obé 4. stupně.
Po rozkladu východní fronty přešel v srpnu 1917 do čs. vojska, kde sloužil u umělecko-literárně statistické komise 1. divize. Podílel se na filmovém zachycení formování a života vojáku v rajonu Polonné v zimě 1917–1918. V dubnu 1918 byl poslán do Moskvy k nákupu potřebného vybavení pro fotolaboratoř. Zde byl zadržen bolševiky a s ostatními vyreklamován Francouzi.
Britové také využili jeho odbornou kvalifikaci a v září 1918 ho přidělili k zde operujícím leteckým jednotám. Z dostupných britských i ruských letců a letadel zde vznikly tři ztv. slavo-britské perutě (Slavo-British Squadron). Císař sloužil pravděpodobně u 1. perutě, které velel nejúspěšnější ruský stíhač Alexandr A. Kozakov, jako pozorovatel. Utvořil posádku s ruským letcem a operoval v okolí řeky Dviny na frontě Archangelsk-Volodga. Společně se jim podařilo potopit ozbrojený monitor Děduška a po sestřelení v týlu fronty odmontovali kulomet a probili se ke svým. Za projevenou odvahu byl Brity povýšen na podporučíka a vyznamenán Záslužným leteckým křížem (DFC). Ještě předtím od nich obdržel Medaili za vzornou službu (MSM) a Medaili za vynikající chování (DCM). V červnu 1919 se s ostatními Čechoslováky vrátil do vlasti. Zde pokračoval ve vojenské službě. Byl přidělen ke kinematografickému oddělení MNO a v lednu 1920 povýšen na nadporučíka. Obdržel také Čs. válečný kříž, Revoluční medaili a Medaili vítězství.
Záhy se ale začaly projevovat disciplinární prohřešky, obvinění ze zpronevěry, využívání armádního vybavení k soukromým účelům a ohrožení dobrého jména vojska. Ačkoliv bylo ve většině případů obvinění pro nedostatek důkazů staženo, byl v březnu 1921 zproštěn služby a v červenci 1922 přeložen do výslužby. Jeho další osudy, kromě toho že na podzim 1938 byl mobilizován, neznáme.
text: Michal Rak
foto: IWM, VÚA-VHA Praha, Archiv ČsOL
