Domů ★ Články a reporty ★ Z historie ★ První odboj ★ První československý legionář František Kryštof

První československý legionář František Kryštof

7. 10. 2016

Jednou z nejvýraznějších postav mezi českými dobrovolníky působícími během první světové války v srbské armádě byl bez pochyb František Kryštof. Pro svůj brzký vstup do armády bojující proti Rakousko-Uhersku, si vysloužil neoficiální titul „první československý legionář“. Nejednalo se však o příslušníka České družiny, ani roty „Nazdar“ – hned s vypuknutím války vstoupil dobrovolně do srbské armády. František Kryštof však nebyl pouze vojákem, ale také schopným literátem.

František Kryštof se narodil 29. března 1891 v Týništi nad Orlicí v rodině Stanislava, obchodníka s dřívím a uhlím, a Kateřiny Kryštofových. V roce 1901 odešel do Hradce Králové studovat na gymnázium. Již během jeho studentských let se začal projevovat jeho básnický talent. V prostředí královéhradecké studentské skupiny Mansarda psal verše zábavné, později i vážnější protiválečné a protirakouské. O jeho postavení ve skupině vypovídá text mansardní písně, který Kryštof sám napsal:

A náš Franta Kryštofů
básnická je žíla
– a proto ho Mansarda
za barda, za barda
svého vysvětila.

Studia na královehradeckém gymnáziu, které na jeden rok vystřídal za gymnázium ve Vysokém Mýtě, zakončil složením maturity v červnu 1909. Následně odešel na právnickou fakultu Univerzity Karlo-Ferdinandovy, společně se svým spolužákem a přítelem Jiřím Červeným. Ten pak v Praze založil kabaret Červená sedma, kde se promítal také humor a poetika Mansardy – tedy i Františka Kryštofa. Studia práv zanechal Kryštof po dvou semestrech.

V září 1910 byl odveden ke službě v rakousko-uherské armádě a zařazen jako jednoroční dobrovolník k 5. pluku pevnostního dělostřelectva v jadranském Kotoru. V Kotorské Boce sloužil až do 30. září 1913. Doba strávená na Balkáně mu poskytla prostor pro vytvoření vřelého vztahu s Jihoslovany a posílení uvědomění slovanské vzájemnosti. Po propuštění z armády se proto přestěhoval do Bělehradu, kde se živil jako úředník v bance.

Ještě před samotným vypuknutím války mezi Rakousko-Uherskem a Srbskem se rozhodl neuposlechnout mobilizační výzvu a zůstat se svými jihoslovanskými bratry. A hned 28. července 1914 dobrovolně vstoupil do srbské armády (údajně se hlásil již o den dříve). Proto je označován za „prvního československého legionáře“. V době svého dobrovolného vstupu do řad srbské armády napsal František Kryštof báseň Na srbské straně, která vystihuje myšlení většiny českých dobrovolníků, kteří se rozhodli pro dočasnou roli „zrádců“ a spojili svůj osud s osudem srbského národa.

Kryštofovy zkušenosti z předválečné služby v rakousko-uherské armádě našly cenné uplatnění ve službách armády srbské. Opět se stal dělostřelcem, velitelem čety u 3. pluku polního dělostřelectva Dunajského. Pro své znalosti kotorské boky byl přidělen k srbské misi generála Boži Jankoviće při hlavním velitelském štábu černohorské armády. Právě Kotor se při svých ofenzivních výpadech snažili Černohorci dobýt, neboť jej považovali za neprávem odebrané vlastní území. Kryštof dokonce velel, jako srbský poručík (později nadporučík), baterii černohorského dělostřelectva na pohoří Lovčen, které se stalo symbolem bojů Černohorců s rakouskouherskou přesilou. Pod jménem Lovčen vydal Kryštof v roce 1927 dokumentární spis, ve kterém s úctou popisuje černohorské a srbské válečné odhodlání.

Po kapitulaci Černé Hory (13. ledna 1916) se vrátil do Srbska, kde sloužil nejprve na štábu Druhé armády generála Stepy Stepanoviće, později dokonce v hlavním štábu srbských ozbrojených sil. Se srbskou armádou prodělal strastiplný ústup přes Albánské pohoří na jih, do Řecka. Odtud se dostal na řecký ostrov Kerkyra (Korfu), kde probíhala reorganizace srbského vojska. Z Kerkyry se nově vystrojené a vycvičené srbské vojsko přesunulo do řeckého přístavu Soluň. Soluň byla centrem koncentrace dohodových sil na tzv. soluňské frontě. František Kryštof v Soluni napsal báseň Legionářova prosba, namířenou na představitele dohodových mocností v prosbě za samostatný československý stát. V době pobytu u Soluně se zajímal i o další české krajany, kteří působili jako dobrovolníci v srbské armádě. S některými z nich poté odplul do Francie, kde se přidal k formujícím se československým legiím.

Ve francouzském městě Cognac se v květnu 1918 stal příslušníkem 21. československého střeleckého pluku. V jeho řadách se zúčastnil bojů u Terronu v říjnu 1918. Byl povýšen na kapitána a pobočníka velitele československé brigády ve Francii. U příležitosti přísahy brigády 30. června 1918 v Darney složil Kryštof báseň Odchod do boje. Ostatně, poezii nezanedbával ani během nasazení v zákopech. Do vlasti se po válce vrátil v lednu 1919.

V březnu 1919 byl povýšen na majora a účastnil se bojů s maďarskými bolševiky na jižním Slovensku. Po krátké pauze se k činné službě v československé armádě vrátil v roce 1924. Dne 1. ledna 1936 se stal brigádním generálem, velitelem dělostřelectva V. sboru. Během své kariéry u československé armády vystřídal několik vojenských posádek. Tragický rok 1938 zastihl brigádního generála Kryštofa u V. sboru v Trenčíně. Nacistická okupace a krajní ohrožení československého národa však Františka Kryštofa nezlomily. Za protektorátu se zapojil do domácího odboje v Brně (Obrana národa) a Olomouci. Krátce byl vězněn gestapem a během května 1945 se účastnil povstání a osvobození Olomouce.

Do armády se po skončení druhé světové války vrátil pouze na krátkou chvíli. Po roce 1948 se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti. V roce 1949 jej za údajnou odbojovou činnost proti státnímu zřízení zatkla. Byl internován v táboře nucených prací v Mírově a od roku 1951 byl přemístěn do pankrácké a později opavské věznice. Propuštěn byl až v únoru 1953. I v době věznění jej neopouštěla múza. Velice hodnotnou sbírku básní, psaných v době komunistického věznění, vydal po svém propuštění pod názvem Loutna z mříží.

František Kryštof zemřel 20. února 1960 v Hradci Králové. Jeho manželka Jiřina (rozená Šupková) jej následovala o devatenáct let později. Brali se 27. července 1927, pro Františka to bylo již druhé manželství. Při jejím pohřbu byly jeho ostatky exhumovány a uloženy do hrobky rodiny Šupkových na farním hřbitově na Pouchově (dnes místní část Hradce Králové). Rehabilitován byl František Kryštof v srpnu 1990.

Na srbské straně

František Kryštof, 27. července 1914

Životem, sluncem a barvami všemi

červenec bohatě hýří,

zatím co po srbské zemi

předtucha války se šíří.

Sotva je žatva skosena,

sotva lid úrodu sklidí,

vtom jdou již smrti ramena

kosit zas hlavy těch lidí – –

Český můj hochu, jenž tu dlíš

na stoku Sávy a Dunaje,