Československá obec legionářská je tu již 95 let
Na začátku letošní roku jsme si připomínali 95. výročí Všelegionářského sjezdu v Národním domě v Karlíně, jenž se uskutečnil v lednových dnech roku 1921. Nejdůležitějším výsledkem sjezdu bylo usnesení, které ukládalo dosavadním legionářským organizacím ukončit svou činnost a svolat sjezd nové všelegionářské organizace. Ta se měla ve smyslu programového prohlášení stát oporou demokratické Československé republiky a nositelkou idejí, které vedly legionáře do zahraničního revolučního hnutí.
Ustavující sjezd Československé obce legionářské se konal v neděli 22. května 1921 v Národním domě na Královských Vinohradech za přítomnosti 466 delegátů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Podkarpatské Rusi a Vídně. Jednomyslně bylo rozhodnuto o zaslání pozdravných telegramů prezidentu republiky T. G. Masarykovi a spisovateli Aloisi Jiráskovi. Rovněž bylo rozhodnuto o zaslání zvláštního děkovného listu za dar praporu, jenž na sjezdu předal zástupce amerických Čechů. Kromě těchto oficiálních projevů byl předmětem jednání i apel na čs. vládu pro neutěšené sociální postavení množství legionářů, kteří po svém návratu do vlasti jen těžko hledali obživu. Předmětem jednání byly pochopitelně i zprávy o dosavadní práci Přípravného výboru a návrh na reorganizaci Ústředí ČsOL a na způsob hospodaření celé organizace.
Po skončení jednání se účastníci sjezdu odebrali na Olšanské hřbitovy, kde byla památka padlých vůbec poprvé uctěna jménem ČsOL, když byl k hrobům popravených italských legionářů položen věnec s nápisem na stuhách „Československá obec legionářská – popraveným bratřím.“
Založení ČsOL bylo dovršeno na druhý den 23. května, kdy byly mimo jiné zvoleni i členové výkonných a odborných orgánů organizace. Ministerstvo vnitra schválilo stanovy ČsOL dne 5. července a Zemská správa politická v Praze tak učinila 11. července 1921. Tím se začaly psát první, a zároveň nejnáročnější roky vnitřní konsolidace ČsOL a prosazování jejího programového prohlášení v rámci československého veřejného života.
V roce svého založení evidovala ČsOL celkem 19 061 členů, následujícího roku 1922 již 30 203 a nejvyššího počtu členů dosáhla v roce 1925, kdy organizovala 39 901 členů. Celá organizace byla řízena z pražského Ústředního sekretariátu ČsOL a mezi sjezdy byly nejvyššími volenými orgány Výkonný výbor a Zastupitelstvo ČsOL. Při ústředí pracovala i řada odborných komisí a v rámci ČsOL působila i řada podpůrných a sociálních fondů.
Geograficky byla ČsOL dělena do žup, které zastřešovaly místně působící jednoty. Území Československé republiky bylo rozděleno do žup, jejichž počet se ustálil v prvních letech na dvaceti. Byly jimi župa pražská, táborská, kolínská, pardubická, královehradecká, mladoboleslavská, lounská, severočeská, západočeská, jihočeská, jihlavská, brněnská, olomoucká, moravsko-slezská, slovácká, bratislavská, považská, pohronská, východoslovenská a podkarpatoruská. Zázemím každé župy byl župní sekretariát a voleným orgánem župní výbor, který spravoval jednoty dle instrukcí pražského ústředí a organizačně zajišťoval činnosti, které vyžadovaly koordinaci jednot v rámci celé župy.
V čele každého župního výboru či výboru jednoty stál předseda, dalšími členy výboru byli místopředseda, tajemník, jednatel, pokladník a další členové. Zatímco při svém vzniku v roce 1921 se do ČsOL přihlásilo necelých 500 jednot, po prvních letech činnosti jich bylo ustaveno již více než 750. Z toho jich více než 400 působilo v Čechách, téměř 180 na Moravě, 15 ve Slezsku, necelých 90 na Slovensku a 20 na Podkarpatské Rusi.
br. Jiří Filip
