Historický vývoj pardubického Zámečku

Budova, jejímž majitelem se stala roku 2014 Československá obec legionářská, je bývalou šlechtickou vilou, k níž přiléhá nedaleké nacistické popraviště užívané za heydrichiády v roce 1942. Vlastní vila, nazvaná podle prvního majitele Larischova, dostala v Pardubicích název Zámeček, aby tak vynikl rozdíl proti renesančnímu pardubickému zámku. Zdrobnělina Zámeček přešla později i na zmíněné popraviště. 

Zámeček v Pardubicích byl postaven roku 1885 stavitelem Františkem Schmoranzem st. (1814–1902) pro hraběte Jiřího Larische-Mönnicha (1856–1928), manžela známé aktérky tzv. mayerlinské aféry. Připomeňme, že tato šlechtična se stala jakousi kuplířkou milostného vztahu korunního prince Rudolfa s mladičkou Mary Vetserovou, jenž skončil tragicky 30. ledna 1889, což mělo za následek císařskou nemilost pro hraběnku Marii Larischovou. Ta po rozvodu se svým manželem (1896) prodala následujícího roku Zámeček hraběti Alfonsu Henckelovi von Donnersmarck. Henckelové byli držiteli Zámečku do roku 1928 a vstoupili do dějin skandalizujícím pornorománem Jana V. Rosůlka „Huláni a kavalíři“, který byl soudně konfiskován.

Georg Henckel prodal Zámeček v lednu 1928 Ludmile Erhartové, dceři kolínského velkoobchodníka s textilem, jež v říjnu 1930 pronajala vilu Leopoldu hraběti Fuggerovi von Babenhausen z rodu známých augsburských bankéřů. Fugger upoutal pozornost Pardubáků svými bohatými aktivitami (tenis, dostihy, létání) a stal se také objektem zájmu policie a vojenské kontrarozvědky, protože vznikl pocit, že získává informace vojenského rázu pro abwehr. Roku 1935 Fugger rychle odešel do nacistického Německa a odtud do pověstné letky Kondor, jež se účastnila občanské války ve Španělsku (Guernica).

Roku 1937 koupilo Zámeček město Pardubice. Za nacistické okupace sem byl dislokován prapor tzv. Schutzpolizei z Kolína (pluk č. 20 „Böhmen“), který zřídil za heydrichiády v areálu Zámečku popraviště. Ve dnech 3. června až 9. července 1942 tu bylo popraveno celkem 194 vlastenců včetně pardubických spolupracovníků výsadku SILVER A a občanů z osady Ležáky na Chrudimsku. V suterénu vily docházelo k nelidské selekci ležáckých dětí od jejich matek pardubickým gestapem.

Heydrichiáda byla sice tragickým obdobím v dějinách Pardubic i Zámečku, ale i svědectvím o obětavosti a hrdinství našich odbojářů proti nacismu. Vzhledem k tomu, že je stále třeba pečovat o historickou paměť národa, věřím, že po prohlášení Zámečku za městskou kulturní památku (2009) a jeho převodu na ČsOL (2014) se po finančně náročné rekonstrukci zdevastovaného objektu podaří z něj vytvořit nejen důstojné vzdělávací středisko, ale i další kulturní centrum města. Mohu osobně slíbit za Spolek „Zámeček“, z. s., jehož jsem místopředsedou, dobrou spolupráci při realizaci projektu. Věřím i v deklarovanou ochotu statutárního města Pardubice a Pardubického kraje pravidelně tento účel finančně podporovat. 

Literatura:

J. Kotyk, Pardubický Zámeček a jeho osudy, vydaly Klub přátel Pardubicka a ČsOL, Pardubice 2015.

R. Brož – J. Kotyk – J. Štěpánek, SILVER A a heydrichiáda na Pardubicku, vyd. Evropské vydavatelství, Pardubice 2012.

F. R. Václavík – B. Šeda – K. Hovorková – R. Růžičková, Stavebně-historický průzkum Larischovy vily č. p. 549 v Pardubicích-Pardubičkách, Pardubice 2015.

text: PhDr. Jiří Kotyk, Ph.D.