Počátky Československé obce legionářské
„Pane presidente! První všelegionářský sjezd, který staví základy k jednotné legionářské organizaci, posílá Vám svůj pozdrav. Pro nás legionáře nemůže býti jiného programu, než idee, které Vaše životní moudrost dala naší zahraniční revoluci. Těmto zásadám zůstaneme vždy věrni! Zdar Československé republice!“
Pozdravný telegram prezidentu T. G. Masarykovi z vůbec prvního všelegionářského sjezdu byl odeslán před 100 lety.
Spolkový život československých legionářů vznikal prakticky od okamžiku jejich návratu z bojišť světového konfliktu. První organizace vznikaly živelně a spojovaly legionáře zpravidla podle jejich vojenské příslušnosti, vyznání i politického přesvědčení. V prvních letech po válce vznikly tři důležité legionářské organizace – Svaz čsl. legionářů, Družina čsl. legionářů a Jednota čsl. legionářů. S návratem legionářů z Ruska se stupňovala potřeba vytvoření organizace, která by sjednotila všechny legionáře a stala se oporou nového státu, ale také zárukou prosazování sociálních zájmů legionářů v novém republice.
Za tímto účelem se ve dnech 15. – 17. ledna 1921 konal Všelegionářských sjezd v Národním domě v Karlíně. Jménem svolavatelů sjezdu přivítal na úvod přítomné delegáty i vzácné hosty Dr. Josef Patejdl, pozdější jediný předseda Československé obce legionářské v meziválečné éře organizace. Sjezd byl zahájen v sobotu 15. ledna v 10 hodin dopoledne mimo jiné slovy: „Boj se zbraní v ruce jest skončen. Nyní nastává povinnost účelnou, rozumnou a promyšlenou prací zabezpečit republiku.“ Následovalo zvolení pracovního předsednictva a byly diskutovány vnitřní poměry v organizacích i další palčivé problémy.
Nedělní program rekapituloval závěry náročných sobotních jednání a nesl se již v symbolickém duchu. Sjezd podpořila svou účastí celá řada vzácných hostů. Československou vládu reprezentoval ministr zahraničí Dr. Edvard Beneš, ministr spravedlnosti Dr. Augustín Popelka, ministr národní obrany Václav Klofáč, legionářskou generalitu Jan Syrový, Otakar Husák a Stanislav Čeček. Mezi hosty byla přítomna i zakladatelka a první předsedkyně Československého Červeného kříže Alice Masaryková.
Poslední den sjezdu se řešily především sociální poměry legionářů v republice a pronášeny byly další projevy delegátů. Sjezd byl ukončen Dr. Patejdlem až o pozdní 18. hodině. Nejdůležitějším výsledkem sjezdu bylo usnesení, které ukládalo dosavadním legionářským organizacím ukončit svou činnost, svolat sjezd nové všelegionářské organizace, navrhnout její název, stanovy, program a dočasně spravovat finanční fondy. Organizace se měla ve smyslu programového prohlášení stát oporou demokratické Československé republiky a nositelkou idejí, které vedly legionáře do zahraničního revolučního hnutí. Ustavení již pojmenované Československé obce legionářské s volbou jejích výkonných a odborných orgánů se uskutečnilo ve dnech 22. – 23. května 1921 v Národním domě na Královských Vinohradech za přítomnosti 466 delegátů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, Podkarpatské Rusi a Vídně. Ministerstvo vnitra schválilo stanovy ČsOL dne 5. července a Zemská správa politická v Praze tak učinila 11. července 1921. Tím se začaly psát první, a zároveň nejnáročnější roky vnitřní konsolidace ČsOL a prosazování jejího programového prohlášení v rámci československého veřejného života.
Ačkoli se ČsOL stala nejpočetnější legionářskou organizací, představy o jednotné a jediné všelegionářské organizaci nebyly bohužel v novém mírovém životě legionářů reálné. Politické názory, sociální postavení i osobní konflikty nakonec vedly ke vzniku dalších legionářských spolků, které byly po dobu nedlouhého trvání první Československé republiky nejednou ve vzájemné opozici. I přes vzájemné spory však spolupracovaly jak na společných projektech, tak na řešení důležitých veřejných otázek, a v kritických situacích byli českoslovenští legionáři opět připraveni bojovat za státní suverenitu.
text: br. Jiří Filip a br. Tomáš Pilvousek
